SEBEVĚDOMÍ = VĚDOMÍ si SEBE 💫
Aneb cesta za poznáním sebe …
💡 Co to vlastně je to sebevědomí…?
Není to něco, co jednou získáš přes noc a už to máš „nafurt“ ✅. Je to vztah k sobě samé/mu – živý, proměnlivý, někdy křehký, jindy silný jako skála. Je to vědomí toho, kdo jsem, co cítím, co potřebuju, co si přeju… a odvaha to žít.
Sebevědomí se dá budovat každý den – malými kroky 👣. Tím, jak o sobě přemýšlíme, jak k sobě mluvíme, jak o sebe pečujeme ❤️. Někdy je nahoře, jindy zakolísá – a to je naprosto v pořádku. Důležité je se k sobě stále znovu vracet 🌀.
💡 Příklad toho, co nás utváří
Byly doby, kdy jsem byla doslova malým uzlíčkem nervů a šedá myška 🐭 někde v nejzazším rohu. Hlavně nevyčuhovat, hlavně na sebe moc neupozorňovat! Když se podívám zpátky do své minulosti, celou moji školní éru jsem se formovala. Často dostávala přes „čumák“ 👊 a nechala se fackovat různými situacemi 🤕. Teď už vím, že to byla cesta k sobě samé 🛤️💗.
Na mé cestě se mě nejrůznější životní „učitelé“ 👩🏫🧑🏫 snažili zašlapat tak hluboko, jak jen to jde. Ale to by nebyla má Beraní povaha 🐏, kdybych se nerozeběhla a klidně hlavou proti zdi si nezačala brát zpět to, co mi náleží. Svou sílu 💪, své vědomí si sebe.
Jedna z mnoha mých bolavých vzpomínek směřuje k tomu, když jsem přišla ve 2. třídě od zubařky po trhání zubu. Moje milovaná paní učitelka (takhle jsem si ji idealizovala před nástupem do školy 👧✨) dala před tabuli židli, na kterou mě postavila, aby na mě s totálně oteklou pusou viděla dobře celá třída 👀 a mohli se mi všichni, včetně ní, smát 😔.
Při matematice 📐 taky ve 2. třídě na mě stejná učitelka u tabule vyjela, jak to, že příklad počítám na prstech ✋ (byla jsem už tak vynervovaná 😟 z jejího věčného shazování těch, kterým to moc nešlo, že bych to nevypočítala tak ani tak). Celá v křeči jsem cítila, jak mě bere za mé dlouhé vlasy svázané v culíku 👱♀️ a mlátí mě hlavou o tabuli … 💥
Má pouť k sobě samé pokračovala dál přes střední školu a VOŠ 🎓, kde jsem se dostala taky nejednou do křížku s jednou paní psycholožkou 🧠. Ta mi ale poprvé řekla, že bych měla pracovat na svém sebevědomí 📈. Jak to ale mám udělat, to už mi neporadila 🤷♀️.
Moje babička 👵 mi často říkala: „Ty jsi takovej dobrák, blbec po mně, viď?“ 🙄 Vím, že to nemyslela špatně, ale já to přijala za svoje, a já se utvrzovala v tom, že jsem „takovej blbec“ 😞. Taťka mi pro změnu nadával, ať nežeru na noc, že budu tlustá a neodpustil si své „žertovné“ hlášky „sádlo, máslo, lůj, sádelníku stůj“ 🐷. Ale já je brala fakt vážně a věřila, že jsem tlustá. Začala jsem se tak nejen vnímat, ale i o sobě tak mluvit 🗣️.
💡 Pochopení
Pak jsem ale zjistila jsem, že když něco přijmeš za svou realitu 🧠💭, tak se ti to zhmotňuje 🌱. A to mě nakoplo. Nechtěla jsem už žít v téhle realitě dál. Chtěla jsem poznat samu sebe. Vědomě. Laskavě. Do hloubky. ❤️🔥
No a taky jsem pochopila jednu zásadní věc:
👉 Dokud jsi v roli oběti, všechno je proti tobě.
Všechno je těžké. Lidi tě zraňují, protože jim to dovoluješ. Svět je nespravedlivý. Nikdo tě nechápe. Cítíš se slabá, ztracená, bez moci…
Ale pak najednou přijde ten bod zlomu – tím může být u každého něco jiného – třeba i úplný pád na hubu. Ten okamžik, kdy ti dojde:
„Počkat… co když mám v rukou mnohem víc, než si myslím?“
A v tu chvíli se začne všechno měnit. Možná pomalu, možná s klopýtáním, ale najednou už nejsi bez moci. Začneš tvořit. Vybírat si, čemu věříš. Jak o sobě mluvíš. Kde řekneš dost. A kde si dovolíš víc. A vědomě to začneš trénovat.
Sebevědomí není o tom být perfektní nebo mít všechno vyřešené.
Je to o tom, že si dovolíš být sám/a sebou – i se všemi chybami, strachy, jizvami. Že se k sobě chováš tak, jak by sis přál/a, aby se k tobě choval svět. 💛
Pokud se také hledáš, nebo se toužíš cítit víc jistě, zvu tě na cestu zpět k sobě.
Napsala jsem na toto téma e-book VZTAH K SOBĚ:
3 malé kroky k velké změně, aneb Vztah k druhým začíná u sebe, ve kterém sdílím konkrétní návod, jak si znovu začít budovat zdravé sebevědomí a být sám/a sobě oporou.
Mrkni na e-book tady: Vztah k sobě – e-book
Taky můžeš:
Napsat mi do komentáře – jaký máš vztah sám/a k sobě právě teď?
Sdílet tento článek s někým, kdo by potřeboval slyšet, že v tom není sám.
Sledovat mě na Facebooku – najdeš tam každodenní dávku laskavé motivace.
Jsem žena, maminka, manželka, koučka. Pomáhám párům překládat to, co vyjadřují stejnou řečí, ale ne stejným jazykem lásky, aby bylo slyšeno a viděno, co jejich ego a filtry vnímání často zkreslují. Jak jsem k tomu došla a více informací o mě, si můžeš přečíst v mém příběhu.