Ne. Narovinu říkám, že jít s kůží na trh v době, kdy se to hatery za obrazovkami jen hemží, není snadné. Člověk v sobě zpracovává obrovský vnitřní rozpor. A myslím, že každý, kdo zvažuje sdílení svého autentického příběhu, dlouho přemýšlí, zda do toho vůbec jít. Co je tedy za tím?

Když jsem se ocitla ve svém nejtemnějším období mé cesty, plácala jsem se v něm sama. Neznala jsem východisko. Nevděčně jsem se topila ve svých myšlenkách, v sebelítosti a pocitu, že nejsem dost dobrá.

Navíc o nefungujícím intimním životě, který byl jednou z hlavních bolestí v mém vztahu, se zrovna dvakrát nemluví. Snažila jsem se ho řešit, hledat odpovědi, ale většinou jsem se setkala jen s nepochopením nebo bagatelizováním mých pocitů.

Pomoc jsem hledala u někoho ZVENČÍ.

A přitom vše na pohled vypadalo dokonale…

👨🏻 krásný muž,

👧🏼👦🏻 nádherné děti,

💊 všichni relativně zdraví,

🏠 nový dům

… A přesto jsem byla NEŠŤASTNÁ ‍💔 Plná výčitek, že si nevážím toho, co mám.

Vyslechla jsem si mnoho „dobrých“ rad.

Od gynekologů:

• Jeden mi doporučil bokovku.
• Druhý mě zařadil mezi „méně náruživé ženy“, se kterými prostě nelze nic dělat.

Od okolí:

• „Buď ráda za to, co máš, jiné by za to daly všechno.“
• „Tohle je prostě život, každé manželství má své krize.“
• „Hlavně buď dobrá manželka a matka a nevymýšlej blbosti.“ 

Jenže mi nikdo neřekl to nejdůležitější:

Štěstí nevede ZVENKU dovnitř, ale ZEVNITŘ ven.

A právě proto píšu. Sdílím, protože možná někde tam venku je někdo, kdo právě teď cítí totéž. Kdo hledá odpovědi, ale poslouchá nesprávné otázky. Kdo si myslí, že je v tom sám.

NEJSI! 🫂

Štěstí je STAV MYSLI. 🧠
A ta nejdůležitější cesta vždycky vede dovnitř.

Tak pojďme kráčet spolu.

Pokud tě můj příběh oslovil, můžeme se propojit. Koučovacím rozhovorem ti ráda pomůžu najít cestu zpět k sobě. Sdílejme, inspirujme se a tvořme společně život, který dává smysl.